nikdy nezapomenout

8. května 2012 v 20:25 | black ships |  ***my life***
moje slzy jsou tak studený, jakoby mi sjížděl po tváři kousek ledu. myslím na tebe. myslím na to, že musím být silná, na to že, se sice cítím, jakoby mi někdo umřel, ale nikdo neumřel, takže je všechno v pořádku. můžu tě dokonce vidět, všechno je dobře. všechno je, jak má být. jen nemyslím, že někdy najdu někoho lepšího...může se mi líbit tisíc kluků, můžu chodit se desítkama kluků, ale nikdy je nebudu mít tak ráda jako tebe. nikdy už nebudu cítit, že je všechno tak, jak má být, i kdyby všechno bylo, tak jak by mělo být. nikdy už nebudu cítit, že jsem našla v životě všechno, co jsem potřebovala...svůj klid...domov...všechno by bylo mnohem snažší, kdybych věděla, že jsi šťastnej, ale ty nejsi a já si uvědomuju, že se nemám cítit, jakoby mi někdo umřel, ale jako bych někoho zabila...zabila jsem tebe a tím i sebe a už nikdy nebudu mít možnost to spravit...takže moje slzy budou dál chladit mou tvář, moje ruce se budou třást a moje srdce chvět...jediný, co můžu dělat, je snažit se být lepší, i když už nikdy nic nespravím...jediná naděje je, že budeš jednou šťastnej a budeš mít kolem sebe lepší lidi než já a kdybych proto mohla něco udělat, tak to udělám a možná někdy udělám, když budu moct a budu si moc trošku odpustit...být ráda zato, že jsem uvolnila místo někomu lepšímu pro tebe...

nikdy nebylo nic krásnějšího než být v něčí přítomnosti a ať udělal cokoliv, milovat to na něm, nikdy nebylo nic tak uklidňujícího a hřejivýho jako být ti blízko, nikdy jsem se necítila víc doma, jako v tvým objetí...
Přidat komentář
 

Může se člověk zlepšovat v brečení?

26. dubna 2012 v 20:21 | can't explain
mám takovej pocit, že jo. zvládám brečet čím dál tím dýl...

Přidat komentář

kiss

16. dubna 2012 v 9:03 | carousel
nejkrásnější pusinka v mým životě. a to ani nebyla první s ním, ale první po dlouhý době. projelo mnou vzrušení, lehkost a pak jsem jen tupě civěla a nevěděla, co říct.
Přidat komentář

Další články

Kam dál